Informace o nás

Jak vznikla chovatelská stanice Chundelaté kouzlo

Všichni máme nějaký ten dětský sen... Já měla to štěstí, že se mi tento sen povedlo v dospělosti splnit. Odmalička jsem toužila mít pejska, ale rodiče tomu uprostřed Prahy nebyli nakloněni. Pak jsem se vdala a odešla do Plzně, ale i tam jsme bydleli ve městě a manžel o pejska moc nestál. Narodili se nám dvě děti a když i ty začaly škemrat o zvířátko, nechal se manžel nakonec obměkčit. Když byly našemu synovi dva roky, dostal k narozeninám nejkrásnější dárek: malého jezevčíčka Brutíčka. Brutík se stal miláčkem (a také trochu tyranem) naší rodiny, všude běhal za tehdy šestiletou Terezkou, pronásledován malým Kryštůfkem. Z manžela se stal až nekritický milovník a zastánce práv zvířat, Brutíček musel spát v postýlce a večer byl řádně přikrýván, aby neprochladl... Během krátké doby jsme se přestěhovali do domku poblíž Plzně a najednou bylo víc místa a zahrada... Tak aby nebylo Brutíkovi smutno, přibyla do naší rodiny jezevčičí slečna Julinka. Ti dva se prostě milují, i když už jsou to dnes psí důchodci. Jednoho dne jsme navštívili klubovou výstavu plemene Coton de Tulear. Povídala jsem si tam s jednou pani a ta náhle z výstavní klece vytáhla šestiměsíční štěňátko, kouzelnou, chundelatou cotoní holčičku. Gábinka na mě vyskočila, položila mi tlapky kolem krku, držela se mě jako klíště a olizovala mi radostně obličej. Manžel jen seděl opodál a v hrůzném tušení obracel oči v sloup. A tak s námi už žili pejskové tři. Ale nebyl to vyrovnaný poměr. Dva zrzavci a jen jeden bílý pejsek... Tedy jen občas bílý, protože coton je učenlivý a rychle od našich norníků pochytil, jak úžasná zábava je rozhrabávat celou zahradu. A tak nakonec vyrovnala stav bílých ku zrzavým ještě jedna cotoní slečna - Vikinka. (Žije u nás pod pseudonymem, její rodné jméno je Odette Klenot Toliary) Viki a Gábi jsou úžasné komediantky, stále hravé jako malá štěňátka. Milují nás bezmeznou láskou, jakou umí vyjadřovat právě snad jen cotonci. Nikdy si nevynucují pozornost, když na ně nemáte čas, ale vidí-li, že je člověku smutno, jsou vždy připravené rozveselit, zatáhnout do hry, dát zapomenout na všední starosti. Gabruška dokonce dala vznik jednomu novému českému slovu, a to "gabovat". Jakmile jí pozapomeneme hladit, když se nám uvelebí na klíně, připomene se ihned hrabáním pacičkou - tzn. gabuje. Gabovat se samozřejmě naučila postupně i Viktorka a hned v závěsu jezevčíci. Krom pejsků s námi ještě nadále žijí naše děti a několik morčátek, které k velikému zármutku jezevčíků bydlí v kleci a tudíž je není možno volně ochutnat.

Vzhledem k vynikajícímu původu Viki, jsme navštívili několik povinných výstav pro získání bonitace a její uchovnění. Viki tam zářila jako hvězdička, získala dvakrát ocenění jako nejlepší mladá fenečka (CAJC), byla vždy výborná. Nepatříme ale k těm, které by vystavování nějak výrazně bavilo, raději vidíme pejsky šťastně běhat po zahradě. Letos jsme si zaregistrovali chovatelskou stanici "Chundelaté kouzlo", abychom mohli dopřát Viktorce prožitek mateřství. Přestože štěňátka budou z velice kvalitní, čistě finsko-španělské linie s výstavními předpoklady, chceme především, aby nalezly rodinu, kde budou něžně milováni a stanou se skutečnými členy rodiny.

Ve Starém Plzenci, 2005

Kontaktní informace na naši chovatelskou stanici

Mezinárodně chráněná chovatelská stanice Chundelaté kouzlo
Registrační číslo 579/05

Majitel:
Kristina Kohoutová
Haškanova 249
332 02 Starý Plzenec

Tel: +420 777 312 213
Email: chundelatekouzlo@seznam.cz